Koroptve šedé jsou společenští ptáci, žijí v oblasti 2-3 km, tzn. kde se narodili, tam žijí, ale za určitých podmínek se mohou přestěhovat na jiná území (pokud jsou často rušeni dravci, nedostatkem potravy – v hlubokých zasněžených zimách), ale vždy odlétají trávit na stejná místa noc. Většinou přilétají již za tmy, kde se prozrazují hlasitým cvrlikáním za letu a když sedí v určité vzdálenosti od sebe. Obvykle spí v jednom, pokud je koroptví hodně – ve dvou nebo třech dírách, přitisknutých k sobě, tvořících kruh s hlavou dovnitř, ocasy na obvodu kruhu. V mládí rád lovil koroptve. Byl to jeden z mých oblíbených lovů, nejraději jsem lovil zajíce a kachny. Nečekaný vzlet a cvrlikání ve mně vždy vyvolalo bouři emocí, trému a vypuštění velké porce adrenalinu do krve. Pokud se mi podařilo ukořistit alespoň jednu koroptev, byla jsem slastí v sedmém nebi a zářila štěstím. Rád bych popsal dva takové hony v roce 1995 – hony na nocoviště koroptve šedé. V té době bylo z nějakého důvodu mnohem více koroptví než nyní. Proč nevědět. Kdysi totiž používali různé pesticidy a hodně jich stříleli. A nyní se zdá, že lov na ně byl v Baškirii uzavřen pravděpodobně na deset let, ale nedošlo k žádnému nárůstu počtu. Také jsem si všiml, že koroptve mají cyklus, tzn. klesá počet a stoupá, cyklus nastává každých 7-8 let. Letos bylo koroptví (vrcholových stavů) oproti loňsku hodně a předloni ještě méně. Je pro mě velmi zajímavé sledovat několik hejn (letos jsem sledoval sedm hejn), dělat testy, starat se o to, kolik toho zbylo po zimě, tzn. kolik jich přežilo do jara. V největším hejnu na podzim jsem napočítal 43 kusů (dvě rodiny spojené) – zbylo jen 19 kusů. Jedno hejno sňatky zcela prořídlo, respektive zbyly z něj jen tři ze 17 kusů. V jiném hejnu přežili všichni, tzn. 12 kusů. Ve zbývajících hejnech byly ztráty 2-3 kusy. Na několika místech jsem našel peří koroptví sežrané psy a liškami, chytají je i jestřábi, kolikrát jsem je pozoroval. Když je pronásleduje, koroptve létají velmi nízko, téměř nad zemí, schovávají se za křovím; ve vesnici létají mezi různými budovami a chytají se křídly a ocasem.
Ze záznamů v deníku:
17. prosince 1995
Včera jsem nabil 12 nábojů – „0“ 10 kusů a „5“ 16 nábojů. Rozhodl jsem se pronásledovat malé mořské víly a šedé koroptve. Šel jsem podél řeky Muncha a prohrabával se všemi vrbami a keři čiligy. Než jsem došel k transformátoru, sebral jsem mimo střelnici sedm Rusů, s největší pravděpodobností už zastřelených, a sníh vrzá pod nohama. Střílel jsem na osmého muže z 50 metrů a minul. Z keřů se zvedly tři bílé koroptve, ale nebyla příležitost vystřelit, ve vrbovém lese dobře manévrovaly – nestřílet na cíl. Rozhodl jsem se jít směrem k „rokli“, ta je přes pole dlouhá více než km. V poli sebral asi 80 metrů dalšího zajíce, pravděpodobně nevystřelil, rána by stejně nedosáhla. Než došla do rokle, zvedla se z pole další bílá koroptev – daleko. Na začátku „rokle“ odešel další zajíc. Něco se dnes nepoštěstí. Zvěře je hodně – nedá se střílet. Viděl jsem peří ze sežrané koropteve šedé. Nejspíš obědval jestřáb, několikrát jsem ho viděl létat nad těmito místy, vedle peří koroptev jsou jen stopy po jestřábovi a havranovi (s největší pravděpodobností ukradl zbytky koroptve), žádná liška stopy. Měli dobrou svačinu. Sedl jsem si do křoví a rozhodl se počkat na tmu a přílet koroptví, abych přenocoval. Vytáhl jsem termosku a v klidu jsem vypil čaj a sendviče. Stmívá se. Ze strany pole slyším cvrkot šedých koroptví. Letí ke mně. Nálada se zvedla, krev se nahrnula do hlavy (adrenalin), ruce se třesou netrpělivostí – kde budou sedět a mohou přijít? Posadili jsme se asi o sto metrů dál. Počkal jsem, až zaštěbetali a vstoupili do křoví a rákosí (je asi dva metry vysoké). Nemůžu se dočkat, rozhodl jsem se přiblížit. Bůh mi dej hodně štěstí! – Ptám se VŠEMOHOUCÍHO. Přibližuji se, koroptev startuje – nestřílím, 7-8 startuje. Mířím na dva na vzestupu, střílím, jeden padá vrtulníkem. Druhý je v „mléku“. Vidím, jak se za ní mihne zraněné zvíře, je v rákosí. Je dobře, že ještě není taková tma. Běžím podél jedné stopy zraněného zvířete, Lunka. Ty neodejdeš! Jsem pohřbený, vidíš. Dám si na čas a vyndám to ze sněhu. Je tu trofej! Koutkem oka si všimnu další koroptev, která probleskuje křovím a vybíhá na pahorek. Pamatuji si, že zbraň není nabitá. Vložím náboj do komory, namířím a střílím skrz křoví. – po vystřelení nestartuje. Dívá se na mě, to znamená, že byl zraněn po prvním výstřelu, nejspíš ho chytil první výstřel. Teď mi to rozhodně chybělo. Pro ni. Spadl tváří dolů do sněhu a zasekla se mu noha. Vstal a žádná koroptev tam nebyla. Stmívá se. Co budeš dělat!? Musím to dostat – ještě za světla je krvavý nos, jinak to dostane liška.Vylezu na kopec, kde stála koroptev, a sleduji stopy. Otvor. Ano, tady je! Hurá! Je tu ještě jedna trofej. Druhá koroptev byla zraněna jednou střelou. Peleta prošla pod kůží hřbetu a narazila do křídelního kartáče – viděl jsem to, když jsem se s tím doma pohrával. Bláznivá peleta. Slyším „štěkání“ bílé koroptve. Znovu jsem nabil a následoval zvuk a podíval se na siluetu poblíž keře. střílím. Ukázalo se, že je to sníh, který vypadal jako koroptev. Stmívá se. Kráčím směrem k domu. Slyším i cvrkot ze strany pole a asi 20-25 koroptví šedých je přímo u mě. Střílím – jeden padá. To je štěstí. Chodil domů radostný a celou dobu zpíval. Konečně jsem si vzal koroptev, protože poslední koroptev jsem bral skoro před rokem. Byl mrazivý. Přišel jsem domů – teploměr ukazoval -25, ale bylo mi horko a teplo na duši.
19. prosince 1995
Dnes jsem se rozhodl jít ještě jednou zkontrolovat na noc koroptve šedé do „rokle“. Možná budete mít štěstí. Včera jsem neměl čas na praxi v ústavu. Po tréninku jsem rychle vystřelil 12 ran „5“. Vystoupil z hejna a odešel v 16:30 směrem k „rokli“. Než dojedu na místo, bude to pět hodin, když pojedu rychle na lyžích přímo, budu mít času tak akorát. Při procházce jsem sebral tři zajíce, ale ke koroptvím jsem spěchal. Došel jsem na začátek „rokle“ a sebral jednu šedou a čtyři bílé koroptve. Nestřílel – vzlétli za vrbou. Trochu jsem se prošel, sundal lyže a šel – lyže by byly ve sněhu zajištěné. Koroptve už vyletěly nahoru – slyšel jsem jejich válení (cvrlikání). Začal se pomalu přibližovat k cvrlikání. Přiblížil jsem se a byla tam tři hejna, která seděla dvacet metrů od sebe. Páni! Nejprve vzlétlo 13 koroptví, poté 6 a za nimi hejno deseti hlav. Z deseti jsem vyřadil jeden kus. Nejdřív se mi rozšířily oči, pak jsem se sebral a vyřadil jedno ze třetího hejna. První trofej je tady! Hurá! Díky Všemohoucímu jsem tě neurazil. Hejna létala dále podél rokle. Ujdu sto metrů a vzlétne hejno 20-25 hlav – už čtvrté hejno, wow – řekl jsem si! Asi o sto padesát metrů později se zvedlo druhé hejno šesti hlav – jedna byla vyřazena. Existuje iniciativa! jdu dál. Z Chiligy se zvedá hejno bílých koroptví – napočítal jsem 15 hlav, rozdělil jsem je na „mléko“ – pancéřové placky. Ano, je tu celé Eldorádo! 11-12 šedých koroptví okamžitě vzlétne, ale moje zbraň není nabitá. Dobíjení. Obešel jsem lesík na konci rokle, už se stmívalo, šel jsem zpátky k domu. 8-9 šedých startuje, střílím, další padá. Šťastné pole! Na zpáteční cestě jsem několikrát sebral dvě až pět koroptví, odchovy byly po výstřelech rozbité, ale nestřílel jsem – už byla tma a tři by mi stačily, netřeba být lakomý , nechám je na později. Dostalo se mi naprosté spokojenosti. Zastřelen celým svým srdcem. Na jednom místě jsem viděl peří koroptve šedé, možná mého zraněného zvířete, Začal jsem hledat řešení. Kousek daleko jsem našel kostru s vydlabaným masem z prsou – jestřába. Je dobře, že to není moje zraněné zvíře – nemám rád zraněná zvířata. Pokud nenajdu zraněná zvířata, mám velké obavy. Tento měsíc jsem našel již třetí snědenou koroptev. Letos je hodně koroptví a zajíců, rok pro ně byl příznivý. Přišel jsem domů a teploměr ukazoval -10. Lov jsem si opravdu užil a měl skvělou náladu. Dobrý lov při přenocování. Dnes jsem si vzal dvě koroptve a kuře a 17. prosince tři koroptve. Koroptve mají v opeření modrý odstín, na hrudi velkou podkovu, zatímco kuřata mají příčný vzor na křídlech a více žlutošedých odstínů.
Mezi zástupci polní zvěře patří několik druhů, jedním z nich je koroptev šedá. Mnozí mu přisuzují podobnost s obyčejným domácím kuřetem, to je částečně pravda, vzhled i chování jsou opravdu podobné, přesto je mezi nimi značný rozdíl. Je nejméně dvakrát menší než jeho domácí příbuzní, hmotnost dospělých ptáků nepřesahuje 500 g.
Obecnou barvu opeření lze popsat jako šedo-popelově hnědou. V přední části břicha mají samci rezavě zbarvenou skvrnu s bílým okrajem, u samic je menší, v některých případech zcela chybí.
Rozšíření a stanoviště
Koroptev žije převážně v jižních a středních oblastech. Přednost mají bezlesá místa – step a lesostep. Donedávna je bylo možné často nalézt v lesním pásmu jižní tajgy, ale v důsledku úpadku zemědělství v mnoha oblastech a z toho vyplývajícího zarůstání polí tyto regiony postupně opouštějí. Zůstat jen tam, kde se ještě alespoň něco zpracovává.
Velký vliv na jejich rozšíření mají také klimatické podmínky – dlouhé, hluboké, zasněžené zimy s táním mají na jejich počty extrémně negativní vliv.
Koroptve šedé nejsou stěhovaví ptáci, zimují společně a tvoří hejna. V polovině jara, před obdobím páření, se současně s táním sněhu začnou rozpadat na páry.
Začátkem léta tráví většinu času na hranicích obdělávaných polí, v malých křoví, ve vysoké trávě podél okrajů roklí a melioračních kanálů.
Jak mláďata stárnou, mláďata začínají provádět krátké lety. Nelétají často a nedaleko, ale v noci se vracejí na své původní místo.
V srpnu, jak sklizeň obilí postupuje, ptáci se stěhují ze sklizených polí do těch oblastí země, kde by mohli být v bezpečí. V podstatě se jedná o plochy mezi poli nevyužívané pro zemědělskou výsadbu, okraje ohraničující pole, okraje roklí a nížiny porostlé křovím. Kopcovitý terén je navíc výhodnější než rovinatý.
Jak lovíme
Je povoleno je sklízet pouze na podzim. Většinou se lov provádí pod poldou. Zahájení sezóny začíná současně se zahájením lovu bažinné a luční zvěře pomocí psa, zpravidla o několik týdnů dříve než u vodního ptactva.
V lesních oblastech ji téměř nikdo nepraktikuje, ale v jižních oblastech je rozšířenější.
Do revíru je nejlepší vyrazit ráno, ale není to podmínkou jako například při lovu tetřeva nebo sluky se psem.
K lovu koroptví, ale i jiných podobných druhů zvěře, potřebujete dobrý, instinktivní ohař, zvláště ceněná je jeho kvalita poslušnosti. To je nezbytné, abychom si to mohli včas připomenout. Po vycítění psa se stádo ptáků okamžitě zvedne a letí na krátkou vzdálenost – 100-150 m; někdy se ptáci, pokud to terén dovolí, mohou pokusit skrýt v nejbližších křovinách. Navíc existují případy, kdy se jeden z dospělých samců začne třepotat a odvádět psa pryč od mláďat. Zde musíte svého asistenta včas zastavit a nasměrovat ho správným směrem.
Koroptve jsou nuceny vstát, když se přiblíží pes nebo lovec, rychle a hlučně vzlétnou. Zároveň si pro svůj vzlet vybírají oblasti s nízkou vegetací, protože předtím, než se zvednou do vzduchu, rychle vyskočí a teprve poté přejdou na normální let, což je mnohem snazší v krátké trávě.
Když ptáci vstanou, letí rovně a brzy zase přistanou. Střelba v tuto chvíli je možná, ale ve většině případů nepřináší výsledky, takže by bylo správnější si všimnout místa přistání přesunutých ptáků a poslat tam psa znovu. Tentokrát koroptve dokážou dobře vydržet postoj pointera a nevstávají najednou, ale vzlétají v malých skupinkách nebo samy. Toto je nejvhodnější okamžik pro fotografování.
Náboje používané pro tento lov se plní brokem č. 6 nebo č. 7.
Po důkladném rozbití smečky můžete se psem dlouho kroužit, aniž byste sebrali někoho dalšího. V tomto případě se můžete vrátit na místo prvovýstupu a v blízkosti vyčkat na jejich návrat. Faktem je, že ptáci, kteří se po nějaké době rozptýlili a rozptýlili různými směry, se začnou znovu shromažďovat na stejném místě.
Dalším zajímavým bodem je skutečnost, že zvednuté stádo se může nečekaně prudce otočit směrem k lovci, pokud před plánovaným letem narazí na překážku – budovy, stohy slámy, kopce, lesní štíty atd., takže je třeba se na to připravit obrat událostí.
Vzrušující kořist zpod psa pokračuje celý srpen, na začátku podzimu jsou ptáci opatrnější a vyrušení se pohybují na větší vzdálenost. V říjnu se koroptve začnou shromažďovat v hejnech a již nenechají psa přiblížit, vzlétají dlouho před jeho přiblížením, takže lovci nemají šanci ulovit alespoň jednoho.
Lov s policajtem je samozřejmě vzrušující a krásný a, což není tak nepodstatné, odměňující, ale koroptve můžete lovit i bez něj.
V mládí na podzim jsme svého času s přítelem často praktikovali právě tuto metodu. Chcete-li být úspěšný v lovu bez psa, hlavní věcí je najít stanoviště ptáků, a to není tak snadné. Jako nejvhodnější se ukázalo území sousedící s obilným mechtokem. Obilí se rozsypalo vedle výtahů a podél okrajů cest, které k němu vedly, sem lákalo ptáky. Při průzkumu oblasti s raketoplánem jsme dříve nebo později narazili na hejno, sebrali ho a poté, co jsme označili další místo přistání, jsme ho schovali. V tomto případě jeden z nás hrál roli řidiče.
Tento druh lovu nelze nazvat kořistí, ale ráno se nám občas podařilo ulovit několik koroptví.
